Podlahové topení

Bez větší prodlevy po položení podlahového polystyrenu jsme museli pokračovat dál, neboť termín lití anhydritu se neúprosně blížil. Realizace podlahového topení byla asi má nejsvětlejší fáze celé stavby a zatím jí zůstává. Sice mě neminulo pár nočních můr o tom jak se vše nepodaří a bude to naprostá katastrofa – což se mi děje u všeho. Nakonec to ale byla fáze klidná, poměrně jednoduchá a hlavně vcelku odpočinková. Jen kdyby u toho nebylo takové vedro, ostatně je naprosto logické dělat topení při interiérové teplotě 30°C. Tak se pohodlně usaďte a pojďte si přečíst jak se dělá podlahovka svépomocí.

Montáž boxů a rozdělovačů

Ještě před tím, než nastala fáze pokládání podlahového polystyrenu bylo potřeba namontovat a dopojit rozdělovače podlahového topení. Celé podlahové topení máme od firmy Univenta, kteří dodávají velmi zajímavé segmentové kompozitní rozdělovače. Jejich výhoda je kromě naprosté korozivzdornosti zejména možnost je rozložit na jednotlivé segmenty a opět složit, tedy v praxi například vyměnit vadný segment, dodatečně rozšířit o další okruhy (dodatečně ale pochopitelně před doděláním podlahovky), a tak dále. Další pro mě velkou zajímavostí bylo ventilošroubení pro připojení rozdělovačů na páteřní rozvod topení. Poměrně malý díl v sobě skloubí standardní šroubení a současně kulový ventil pro uzavírání celých rozdělovačů.

Samotná montáž byla otázkou chvilky. Bylo potřeba si laserem vytyčit výšku anhydritu a k ní směřovat spodní lem plechového krytu. Následně jsem skříň vyrovnal do laseru a vyvrtal otvory do zdi a na několik turbošroubů upevnil ke zdi. Vodorovnost skříně jsem ještě ověřil vodováhou a vyladil. Stejně jsem postupoval i s drobně odlišnou skříní v druhém patře. Dole máme skříň určenou pro viditelnou montáž na zeď. V druhém patře máme skříň pod omítku/SDK.

Následné dopojení rozdělovačů byla už poměrně běžná instalatérská praxe ;). Kromě lisovacích spojů jsem se rozhodl na obou závitových stranách připojení použít šroubení pro jednodušší servis v případě potřeby.

Přeplánování topení proti projektu

Kamarád, který vlastní firmu realizující kotelny, podlahové topení a další přidružené práce, mi poradil, abych se vykašlal na šneky a udělal mnohem jednodušší meandry a to s tím, že v pasivním domě je tak malý rozdíl mezi topnou a vratnou vodou, že bych neměl pociťovat známé nevýhody meandrů. Meandry totiž vcelku logicky mají vyšší teplotu na začátku smyčky a teplota se nadále snižuje směrem od začátku po vratku. Nicméně v době izolovaném pasivním domě může být rozdíl teploty pocitově nepatrný. Rozhodl jsem se tedy tak topení udělat, nicméně jsou věci, které si neumím dobře představit nebo vymyslet na místě a tak bylo nezbytné se na to připravit. Vymazal jsem tedy z projektu podlahové topení a místo něj vložil do místností v měřítku mřížku po 10cm. Projekt jsem si v tomhle stavu vytiskl několikrát a pustil se s tužkou a pravítkem do návrhu smyček. Po několika málo iteracích a konzultacích se zmíněným kamarádem jsem došel k finální verzi, kterou jsme následně realizovali na základě těchto výkresů.

Realizace podlahovky

Na položení podlahového topení jsme si vyhradili dva víkendové dny, domluvili si hlídání dcerky aby jsme to mohli dělat společně a pustili se do práce. První den jsme sestavili odvíječ, který mi laskavě zapůjčil výše zmíněný kamarád, díky! Bez odvíječe bychom asi skončili zamotaní v trubkách již během prvních pár okamžiků. Následovalo odměření pozic uchycovacích lišt a jejich spojení a upevnění do polystyrenu pomocí příchytek. Následovalo odvinutí konce trubky s přesahem k rozdělovači a zahájení odvíjení smyčky dle výkresu. Šlo to jedna báseň, pokládání trubek byla třešnička na dortu celého snažení a hrozně mě to bavilo. Stačilo odvíjet trubku a cvakat v předem určených roztečích do upevňovacích lišt. Občas se někde trubka zvedala nebo kroutila a tak si bylo potřeba pomoci příchytkou. Následně bylo potřeba každé oko a i mezi lištama trubky pojistit a zkrotit pomocí příchytek. Výsledkem je ale krásná a úhledná smyčka.

Během prvního dne jsme takto zvládli celé druhé patro a jednu místnost v přízemí. Druhý den jsme s přehledem dokončili přízemí. To vše i včetně zapojení jednotlivých větví do rozdělovačů, nasunutí dilatačních chrániček na trubky a všech příchytek. Příchytky nám tedy došly a musel jsem další dokoupit a dodělat později. Nicméně ve dvou lidech se dá realizovat pokládka podlahového topení v celém domě za dva dny (ani ne ale 2x 8hodin). Teoreticky se to dá zvládnout za jediný den pokud čas tlačí.

Celková časová náročnost je pak zhruba 3-5dní. Dilatační pásy, fólie, slepení fólie páskou, montáž rozdělovačů, položení trubek a zapojení, vylepení detailů, přechodů fólie/dilatační pás apod.

Závěrem

Pokud máte čas a chuť a zvládli jste už do této fáze mnohé činnosti svépomocí, tak můžu vřele doporučit zrealizovat si podlahové topení svépomocí. Není to zdaleka tak náročné jak se na první pohled může jevit. Celkově mě osobně nejvíce na stavbě chytly právě instalatérské a topenářské práce. Je to vcelku pohodová práce a co se tak ukázalo dost tvrdě placená, to a nejen to byl důvod proč se do této fáze pustit svépomocí.

Líbil se vám tento článek? Přidejte se k 121 sledujícím a dostávejte informace o nových článcích ve chvíli kdy je vydáme. Klikněte a zadejte svůj email, nemůže to být jednodušší.