Podlahový polystyren

Přišla chvíle na podlahový polystyren. Doufal jsem trochu že ta chvíle přijde dříve ale bohužel se nám stavba trochu zpožďovala s rozvody vody a odpadů. No a v konečném důsledku trvalo déle i samotné dodání polystyrenu. Když už bylo dodání na spadnutí tak jsem ještě potřeboval dořešit kročejovou izolaci nahoře v patře. Zjišťoval jsem jestli vatu nebo polystyren a narazil jsem na polystyren Isover Rigifloor 4000, který je určený jako kročejová izolace pod těžké plovoucí podlahy. Tento konkrétní typ má únosnost 400kg/m2 což při zatížení anhydritovým potěrem nechává cca 300kg/m2 k dispozici pro podlahovou krytinu a zatížení nábytkem apod., vzhledem k tomu že nahoře budu největším zatížením asi já, tak je 300kg/m2 úplně v pohodě :D. Navíc se tento polystyren vyznačuje nízkou dynamickou pevností, v reálu to vypadá tak že při chůzi po něm je to jako chodit po marshmallownech. Což ale po vylití potěru nebude vůbec znát, mělo by to ale právě tlumit kročejový hluk.

Doprava polystyrenu

Dopravit kročejový polystyren byl úkol pro mě, protože v Lovosickém DEKu nemají tenhle polystyren skladem a tak jsem musel polyš dopravit z DEKu Teplického kde skladové zásoby 40mm tloušťky byly tak akorát na mé potřeby, nakonec jsem ještě 3 balíky vracel. Vyrazil jsem tam tedy s vozejkem, s tím, že by se do něj mělo těch 13 balíků vejít jako nic. Vešlo se, ale bylo to objemově dooost zajímavé. Raději jsem také koupil překrývací fólii abych jí hodil přes vozejk a polystyren zafixoval nějak rozumně k vozejku. Nejvíc mě strašila cesta po dálnici, tu jsem nakonec zavrhnul a dobře jsem udělal. Za cestu se mi jednou začal trochu větrem vysouvat celý náklad vzhůru a tak jsem zastavil abych revidoval připevnění. Podruhé se mi začal náklad trochu vysouvat těsně před vesnicí kde stavíme a tak jsem krokem už dojel ke stavbě. Byl to docela adrenalin ale dalo se to ;).

Polystyren jsem si složil do obýváku a pokračoval v úklidu před pokládkou.

Některý z dalších dnů mi dovezl DEK náklaďákem polystyren do spodního patra, to už byl klasický EPS 100, ve vrstvě 70mm, 30mm a 100mm. Tyto rozměry tak nějak vyplynuly ale musím uznat že lépe bych to nevymyslel. Do 70mm se schovala naprostá většina kabeláže nebo trubek, 30mm vrstva srovnala drobné nerovnosti díky své pružnosti a 100mm vrstva dodala pořádnou pevnost.

Polystyrenu bylo dohromady nějak kolem 30m3, zabralo to poměrně dost prostoru v obývákokuchyni ale dalo se to. Se složením mi pomáhal soused a vytřídili jsme rovnou jednotlivé tloušťky tak abych měl balíky stejné tloušťky v samostatné části místnosti a neměl v tom tak bordel.

Pokládání polystyrenu ve 2NP

Jeden den jsem se pustil do pokládání polystyrenu nahoře, soused mi říkal že tyhle tenké vrstvy jde dobře řezat zalamovacím nožem. Pustil jsem se tedy do toho. Vzhledem k tomu, že kabelové svazky víceméně měly takovou výšku, že nemělo smysl přes ně nějak překládat polystyren protože by nad nimi byla strašně malá vrstvička, přirážel jsem desky tedy přímo k rozvodům a nechával mezeru na vypěnění. Práce šla neuvěřitelně rychle, řezání nožem bylo super rychlé, stačilo naříznout a zlomit. Jel jsem jak fretka a celé druhé patro jsem měl položené za neuvěřitelné 2 hodiny. Nebylo to sice kdovíjak úhledné ale svou úlohu to splní.

Pokládání polystyrenu v 1NP

Na řezání polystyrenu v prvním patře mi soused zapůjčil svůj horký nůž, který si na polystyren koupil od nějaké německé firmy, kde cena byla úplně jinde, než u nás. Musím uznat, že se jedná o naprosto geniální věcičku a bez ní si neumím práci s takovým objemem polystyrenu vůbec představit.

Začal jsem pokládáním polystyrenu v mé budoucí pracovně, podél zdi mi na většině míst vedou rozvody elektra tak jsem nožem vyřezával Lko v místě vedení kabeláže abych mohl mít polystyren ode zdi ke zdi. Šlo to na výbornou. Časem jsem tedy zjistil že je rychlejší srazit jednu hranu tak aby vznikl prostor pro kabely místo řezání dvou linií proti sobě, navíc tak zůstávalo trochu víc materiálu na desce. Desky 70mm šlo řezat středně rychle, desky 30mm turborychle a desky 100mm už zabraly trochu víc času. Co mě tedy trochu trápilo byl smrad ze řezání, z kouře štípaly trochu i oči ale dalo se to přežít.

První vrstva byla vždy nejhorší, tou se muselo schovat všechno případné vedení na zemi a tak šla poměrně pomalu. Druhá a třetí vrstva většinou byla fofr a zabrala tak polovinu času proti vrstvě první.

Stejným způsobem jsem tak pokračoval až do konce. Celá realizace mi zabrala asi 2 dny. Takže časově náročná fáze to není. Nicméně na doporučení anhydritářů jsem nijak složitě polystyren nevyrovnával. Prý v několika vrstvách se tak srovná, že to je úplně jedno a že někam padne o pár kg ahydritu víc je už drobnost. Nemůžu jinak než to potvrdit, finální vrstva desek už byla jak z praku, trochu se samozřejmě kolíbají, ale když se stoupne na oba konce deska se srovná. No a tím že anhydrit desky zatíží plošně tak se srovnají při lití úplně do roviny – nebo do šikminy to už je jedno, anhydrit to srovná.

Líbil se vám tento článek? Přidejte se k 121 sledujícím a dostávejte informace o nových článcích ve chvíli kdy je vydáme. Klikněte a zadejte svůj email, nemůže to být jednodušší.